Historie obce

Nejstarší písemná zmínka o Sezemicích je datovaná rokem 1115. Jde o listinu vztahující se k založení kláštera benediktinů v Kladrubech Vladislavem I. Je v ní potvrzeno, že kníže řádu věnuje pozemkový majetek nejen v bezprostřední blízkosti jejich kláštera, ale i jinde. Právě zde jsou mimo jiné jmenovány lokality „Wladizlauici“ a „Zezemici“. Listina existuje ve třech vyhotoveních, jedná se ale o tzv. dobová falza pocházející pravděpodobně z první třetiny 13. století. Významným rokem v dějinách Sezemic, resp. vladislavského újezda, je rok 1237, kdy došlo ke směně majetků mezi Havlem z Lemberka, příslušníkem rodu Markvarticů, a kladrubským benediktinským klášterem. Sezemice tak získaly nového pána, ovšem jen nakrátko, neboť Havel předal brzy vladislavský újezd do správy johanitského řádu. Z roku 1377 pochází zpráva o faráři Martinovi, který v tomto roce opustil místní faru, stal se tak prvním jménem známým obyvatelem Sezemic. Dalším důležitým mezníkem v historii obce je rok 1420, kdy král Zikmund zastavil jako náhradu za prokázané služby Janu Chudobovi z Vartenberka majetky některých řádů, mezi nimi i johanitů z Českého Dubu. V roce 1436 pak Zikmund potvrdil získání majetku českodubského panství jako zástavní držby husitskému hejtmanu Janu Čapkovi ze Sán. Sem mohly patřit i Sezemice. Čapek toto panství ve 40. letech směnil, s kým není jasné. O správě a dění v Sezemicích nejsou zprávy až do první poloviny 16. století, kdy Jan z Vartenberka skupoval lokality podél Jizery. Takto rozšířené panství převzal jeho syn Adam. Po Adamově smrti si majetek rozdělili jeho synové, při tom svijanský díl získal Jaroslav z Vartenberka. Z této doby pocházejí gruntovní knihy, které jsou konečně dokladem o životě v Sezemicích, místních obyvatelích a jejich majetku. Je zde poprvé zaznamenáno jméno sezemického rychtáře Martina Rozkovce nebo pomístní názvy, které se ve velké většině užívají dodnes – Na Nivách, V Hati, Na Klučkách, V Paloučkách apod. Součástí svijanského panství byly Sezemice až do 19. století. Po smrti Jaroslava z Vartenberka bylo panství v držení jeho vdovy Anny Kateřiny ze Smiřic, která se brzy opět provdala a novým pánem na svijanském panství se tak stal hrabě Jáchym Ondřej Šlik. Ten byl 21. června 1621 sťat na Staroměstském náměstí jako první z 27 českých pánů popravených za vedení stavovského povstání. Jeho majetek byl zkonfiskován a v následujícím roce připadl Albrechtovi z Valdštejna. Ten předal v roce 1624 svijanské panství do správy svého příbuzného Maxmiliána z Valdštejna. Z této doby pochází urbář, který detailně popisuje svijanské panství, mj. zde jsou zmíněni i sezemičtí sedláci a jejich povinnosti. Berní rula z roku 1654 také jmenuje sezemické sedláky a vypočítává jejich majetek. Tak se zde například dozvíme, jaký rozsah měly polnosti tehdejšího největšího místního sedláka Adama Vochvesta nebo jaká choval zvířata. Podrobný soupis poddaných svijanského panství z roku 1773 pak dělí obyvatele podle sociálního postavení. Výraznou událostí v dějinách obce je vzbouření sedláků v roce 1818 proti Františku Adamovi z Valdštejna, který začal vyžadovat plnění robotních povinností a byl proti jejich vyplácení. K ustoupení sedláků došlo až po rozmístění hraběcích vojsk po panství. V této době již k Sezemicím katastrálně patřila osada Jirsko 1. díl.

Přelomovým rokem v dějinách Sezemic je rok 1820, kdy koupil panství od Valdštejnů kníže Karel Alain Gabriel Rohan. Po něm panství zdědil jeho synovec a adoptivní syn Kamil. Rohanové na svém panství opět umožňovali vykoupení se z roboty.

Roku 1864 připadly Sezemice pod politický a soudní okres Mnichovo Hradiště. Na přelomu 19. a 20. století, kdy stál v čele obce starosta Josef Vochvest, sestávaly Sezemice z 47 stavení, v kterých žilo celkem 284 osob. Ve stejné době zde fungovaly dva výčepy piva a jeden výčep lihovin, dále jeden řezník a dva obchody s poživatinami, veřejná knihovna v budově školy a dále byl ustaven vlastní hasičský sbor.

31. října 1918 se konala na návsi oslava vzniku Československé republiky spojená se zničením všeho, co připomínalo zaniklou monarchii. Na počest této velké události byla v dubnu následujícího roku vysazena „lípa svobody“, která náves zdobila až do roku 2013, kdy musela být z bezpečnostních důvodů pokácena. Velké nadšení ze vzniku samostatného státu bylo spojeno s vytvořením hospodářské rady, která dohlížela na zásobování obyvatel, dále s opravami místních komunikací nebo s elektrifikací obce a se stavbou skupinové vodovodní sítě, ale i s košatou spolkovou činností. Vedení obce vypomáhaly poradní orgány jako osvětová komise, místní školní rada, v roce 1923 bylo ustaveno Svépomocné strojní družstvo, na správu obecního majetku dohlíželi volení dozorci nad obecními lesy, cestami a sady. Sezemice byly v době první republiky vcelku samostatnou jednotkou, kromě zemědělců zde byla zastoupena řemesla a živnosti jako kovář, sedlář, kolář, bednář, dva obuvníci, krejčí, řezník, dva koloniální obchody a dvě pohostinství. Ve volbách tradičně, jako na jiných vesnicích, vítězili „agrárníci“, tedy Republikánská strana zemědělského malorolnického lidu.

Od roku 1939 fungovala v Sezemicích organizace Národního souručenství jako náhrada dřívějších politických stran. Hlavně zpočátku prostřednictvím pořádání kulturních a společenských akcí podporovala vlastenectví, její členové organizovali výlety, exkurze, sportovní turnaje apod. Ve válečných letech se Sezemice pro svou nepříliš strategickou polohu a zároveň nevelkou rozlohu vyhnuly delšímu pobytu německých vojsk nebo zřizování okupačních orgánů v obci. Odvahu místních občanů dokládá vzpomínka na vysoce riskantní činnost, ukrývání uprchlého ruského zajatce jménem Vasil.

Po válce byly v Sezemicích zastoupeny všechny čtyři povolené politické strany sdružené do Národní fronty. Ve volbách v roce 1946 tu zvítězili komunisté. Kromě zápisů týkajících se procesu vzniku JZD není z poválečné doby mnoho informací. Ani sezemickým sedlákům se nevyhnula násilná forma zemědělského sjednocování, při kterém byli trestáni vysokými pokutami, odnětím svobody, byl jim zabaven majetek a v některých případech byli nakonec vystěhováni. Nejhůře byly samozřejmě postiženy rodiny největších sedláků Karla Nováka, Jana Vochvesta a Slavomíra Horny. Kulturní život byl nyní řízen Osvětovou besedou, která zcela podléhala národnímu výboru. Pod jejím dohledem v Sezemicích dále fungovalo ochotnické divadlo nebo Místní lidová knihovna. V roce 1959 uspořádala obec dokonce místní spartakiádu, které se zúčastnili obyvatelé okolních vesnic.

V roce 1960 byly po dlouhém jednání Sezemice přičleněny do okresu Mladá Boleslav. Záměr sdružit Sezemice, společně s Loukovem a Koryty, pod střediskovou obec Loukovec se objevil už v roce 1964, realizován byl ale až 1. ledna 1975 a definitivní sloučení je datováno 1. lednem 1980. Byl vytvořen jeden společný místní národní výbor, v němž zasedali představitelé všech zúčastněných obcí. Toto uspořádání vydrželo až do počátku roku 1992, kdy se Sezemice opět osamostatnily. V roce 2000 vysadili Sezemičtí společnými silami na návsi lípu, která má generacím připomínat slavný přelom tisíciletí.

V roce 2014 žilo v obci 110 obyvatel, kteří obývali 65 domů v Sezemicích a 4 na Jirsku. Místní občané jsou velmi aktivní v udržování a zvelebování svého okolí, ale i v podpoře kulturního života na venkově. I když už Sezemičtí sami neprovozují ochotnické divadlo, zvou často ochotníky z jiných obcí, aby na místním sále v čp. 2 sehráli svá představení. Pro děti pořádají místní dětské dny, zdobení májky, karnevaly apod. Každý rok se na návsi koná letní „country“, posvícení spojené s posezením na konci prázdnin nebo taneční zábavy. V Sezemicích se zkrátka stále něco děje.